Velký bratr v Česku 2025: Vláda chce sledovat, kam chodíte na internetu. Ochrana soukromí, nebo masivní špehování?
Česká vláda připravuje zásadní změnu v oblasti uchovávání dat o internetové komunikaci občanů. Ministerstva vnitra a průmyslu a obchodu navrhují novelu vyhlášky o tzv. „data retention“, která by poskytovatelům pevného i mobilního připojení uložila povinnost uchovávat po dobu šesti měsíců údaje o cílových IP adresách a portech navštívených uživateli.
Co přesně znamená nová vyhláška?
V současnosti operátoři uchovávají metadata, jako jsou čas připojení, zdrojová IP adresa uživatele či lokalita, odkud komunikace pochází. Nově však budou muset evidovat také cílové IP adresy a porty, tedy informace o tom, kam přesně se uživatelé na internetu připojují.
Podle důvodové zprávy ministerstev má tato změna zlepšit ochranu osobních údajů tím, že orgány činné v trestním řízení budou moci získat pouze relevantní data týkající se konkrétního podezřelého. Dosud totiž operátoři předávali velké balíky dat zahrnující i osoby, které s vyšetřováním neměly nic společného.
Argumenty vlády: rychlejší boj proti kriminalitě
Ministerstva tvrdí, že novinka pomůže při vyšetřování závažných trestných činů, jako je dětská pornografie, kybernetické útoky či terorismus. Policie by díky cílovým IP adresám mohla rychleji identifikovat pachatele a efektivněji bojovat proti online kriminalitě.
Vláda rovněž argumentuje tím, že obdobná pravidla platí již dlouhodobě u telefonních hovorů a SMS zpráv. U nich se také uchovávají metadata o zdrojových i cílových číslech komunikace.
Kritika: masivní zásah do soukromí občanů
Návrh však vyvolal ostrou kritiku ze strany ochránců lidských práv a soukromí. Organizace Iuridicum Remedium (IuRe) dlouhodobě upozorňuje na problematiku plošného sledování občanů bez konkrétního podezření. Podle této organizace je nová vyhláška dalším krokem k masivnímu zásahu do soukromí všech obyvatel České republiky.
Jan Cibulka z Českého rozhlasu upozorňuje, že Česko již nyní sbírá data protiprávně kvůli chybnému zavedení evropské legislativy. S novou vyhláškou by se tento problém mohl ještě prohloubit.
Co lze zjistit z cílových IP adres?
Ačkoli většina internetové komunikace probíhá přes šifrovaný protokol HTTPS, operátor stále vidí cílovou IP adresu navštíveného serveru. Tato adresa však nemusí nutně odhalit konkrétní obsah stránky – jeden server totiž může hostovat jak legální weby (například blog o vaření), tak i nelegální obsah (fórum sexuálních predátorů).
Přesto existují způsoby, jak zjistit i konkrétní navštívený web. Jedním z nich je technologie Server Name Indication (SNI), která umožňuje identifikaci domény i přes HTTPS spojení. Modernější technologie jako Encrypted Client Hello (ECH) sice dokáže doménu skrýt, ale její podpora není plošná.
Dalším slabým místem je dotazování DNS resolveru operátora – pokud uživatel používá DNS servery svého poskytovatele internetu, ten může snadno zjistit konkrétní navštívenou doménu.
Jak se uživatelé mohou bránit?
Existují technologie jako DNS-over-HTTPS nebo DNS-over-TLS, které dokážou před operátorem skrýt navštěvované domény. Nicméně ani tyto technologie nedokážou skrýt samotné cílové IP adresy. Jedinou efektivní ochranou zůstávají anonymizační nástroje typu Tor nebo VPN sítě.
Ani ty však nejsou stoprocentně bezpečné – vždy existuje riziko úniku dat či kompromitace poskytovatele VPN služby. Navíc běžný uživatel nemusí být schopen tyto nástroje správně nastavit a používat.
Evropský kontext data retention
Problematika povinného uchovávání dat není novinkou jen v Česku. Evropská směrnice o data retention z roku 2006 byla již několikrát napadena u soudů různých členských států EU jako protiústavní zásah do soukromí občanů.
V roce 2011 český Ústavní soud původní legislativu zrušil kvůli nepřiměřenému zásahu do práv občanů. Přesto byla později přijata nová legislativa upravující data retention v mírnější podobě. Současný návrh však opět vyvolává otázky ohledně jeho souladu s ústavním pořádkem.
Závěr: Budoucnost soukromí v Česku?
Nový návrh vlády otevírá zásadní otázky ohledně rovnováhy mezi bezpečností státu a ochranou soukromí občanů. Zatímco vláda argumentuje bojem proti kriminalitě a lepší ochranou osobních údajů podezřelých osob, kritici varují před nebezpečným precedentem plošného sledování všech obyvatel bez výjimky.
Je proto pravděpodobné, že novela vyvolá další soudní spory a veřejnou diskusi o hranicích státního dohledu nad internetovou komunikací občanů České republiky.
Zda bude návrh skutečně přijat v současné podobě nebo zda projde výraznými změnami pod tlakem veřejnosti a odborníků na ochranu soukromí, ukáže až následující legislativní proces.
Jedno je však jisté – téma ochrany osobních údajů a práva na soukromí bude v příštích měsících v Česku velmi aktuální a ostře sledované.
